Zastavte a rozhlédněte se kolem sebe. Srpen se chýlí ke konci a září se už těší na jeho pastelky. Ani jeden z těch dvou není chamtivý a ze začátku kreslí spolu na jednom listu papíru. Červenec letos vodou nešetřil a srpen snad kvůli všem květům vykreslí celou zelenou, žlutou a fialovou. Září mu po očku kouká přes rameno a přemítá, jakými pastelkami vše napraví.

Jdu po cestě za humna. Dozrávají ostružiny, na Vysočině končí žně, vlaštovky posedávají na elektrickém vedení, prázdniny končí. Čápi pochodují po loukách a loví poslední hraboše nebo mladé ropuchy před dlouhou cestou do jižní Afriky. S otevřenou krajinou se loučí i ťuhýk obecný, co si rád napichuje kořist na trny ostružiní. Živočichové sílí, neboť budou muset podstoupit namáhavou pouť na zimoviště, anebo odolávat tuhé zimě na Vysočině.

Ve schránce na dopisy jsem v pátek odpoledne nalezl oranžovou páskou zalepený a zabalený papírový sáček na svačinu. Někdo mi v něm poslal 3 špačky pastelek - černé, bílé a modré. Nejprve jsem si přečetl krátký vzkaz a až potom jsem si všimnul, že z pastelek byly vytaženy tuhy a já držel v ruce jen barevná dřívka. Ten NĚKDO velice rád kreslí a všecky tři pastelky (a nejen tyto) stačil za krátkou chvíli (bílou dokonce jen za 3 dny) vykreslit. Takovou urážku nestrpím. Vykopávám tedy dotyčné válečnou pastelku  a jen co se s ní naučím zacházet, nakreslím všechny barvy přicházejícího podzimu. Válečná pastelka je totiž kouzelná. To učení mi bude trvat spoustu let.Však ještě uvidíte!  A při tom čekání můžete navštívit přírodu a třeba ji i nakreslit...

JŠ